Virtuózna práca s hlasom, dávka inovovanej klasiky, „džemovačka“, populárna hudba na najvyššej úrovni a trochu talkšou. To všetko sa stretlo v sobotu 5. októbra v Štátnej filharmónii Košice (ŠFK), kde český spevák a hudobník Vojtěch Dyk spojil sily s orchestrom ŠFK. Vyše sedem stovák divákov si vypočulo Modlitbu Anděl Páně, Largo z „Novosvetskej“ či piesne Táto alebo Hladiny pod taktovkou Joela Hánu a v aranžmánoch Adriána Harvana.
Najskôr si dovolím tri rýchle otázky. Kapela alebo symfonický orchester?
Ty jo, mně to je úplně jedno. Já to nějak nerozlišuju. Samozřejmě, kapela má něco do sebe, to je takový organismus, se kterým jste častěji. Ale pro mě je filharmonie vždycky jako za odměnu, protože je to takový bonbónek v mém hudebním působení. Takže já většinou kapela a pak občas symfonický orchestr.
Noty alebo džemovačka?
Džemovačka.
Obľúbený orchestrálny nástroj?
Ja mám oblíbený ten, který je takový velmi těžký, a to jsou housle, protože jsem na ně hrál pět let a nikdy jsem se na ně nenaučil. Pak takové nástroje, které možná nejsou tak docela oblíbené, jako třeba tuba, protože na ni hrají většinou zajímaví lidé.
Pred divákov ste sa postavili ako pred dobrého priateľa, ktorého môžete chlapsky podpichnúť a zároveň mu otvorene rozprávať hoc aj o smrti vlastného otca. Čím to je?
No, já je beru jako parťáky. Nikdy je neberu jako někoho, kdo by byl pode mnou, i když pode mnou třeba sedí nebo stojí, ani jako by byly nade mnou, prostě je beru jako sobě rovné. Tahle práce mě baví nejvíc na světě. To, co děláme jako umělci, se nás rychle a silně dotýká, protože si prostě hrajeme s emocemi, a to je někdy „vošajstlich“, to je takový hezký český výraz (vošajstlich alebo vošajslich – niečo riskantné, pozn.). Když složíme píseň, která se vás nějakým způsobem dotkne, tak vás může i celkem rozložit, takže musíme být opatrní. Ale nikdy nemůže dojít k tomu, že se začnete povyšovat nebo ponižovat před publikem. Prostě, jak jsem říkal na začátku koncertu – jak si to uděláte, tak to budete mít, protože zkrátka beru diváky ako své partnery.
Čo hovoríte na aranžmány? V skladbe Hladiny, v momente, keď ste spievali o Číne, odznel aj orientálny motív, bola to novinka?
Bohužel jsem nezmínil Adriana Harvana, který je aranžoval a jsou vynikající. Dokonce mám pocit, že čínská pasáž, o které mluvíte, u nás byla, ale já jsem tuto skladbu zpíval už s mnoha orchestry, které ji neměly. Teď je tam zase náznak Orientu.
Nedá sa neopýtať – aké bolo publikum v ŠFK?
Fantastické, tady je vždycky výborné publikum. Mám pocit, že vychodniari se nějak rychle a dobře baví – jako když přijdete na koncert a slyšíte známou písničku. Přitom tady některé písně lidé vůbec neznali. Ale prostě jsem měl pocit, že se nemusím snažit získat jejich pozornost, protože už byli naladěni na to, že tady něco zažijí, a investovali vlastní energii, a to je vždycky přínosné. Protože, v uvozovkách, někoho přemlouvat tím, co děláte, se nakonec asi vždycky povede, ale strávíte tím někdy polovinu koncertu. Tu bylo od začátku jasne dáno, že jsme parťáci a že si to hodláme obě strany užít, tak to jsem rád.
A my sme u nás vo filke radi, že ste sa bavili aj vy.
Ano, no jasně. Já kdybych se nebavil, tak to nedělám.
Kontakt pre médiá:
Jana Tomalová, PR manažérka ŠFK
+ 421 918 802 101,
jana.tomalova@sfk.sk
